Západní fronta

9. září 2007 v 14:04 |  válečný rok 1916

Průběh bojů na západní frontě v roce 1916

Bitva Verdunu

Německé velení po úspěších na východní frontě, která se v podstatě změnila na německou exhibici, rozhodlo vyřadit z války pro změnu Francii. Bylo to logické rozhodnutí- Rusko momentálně nepředstavovalo nebezpečí, stejně tak i Itálie. Zbývala Británie a Francie- pokud by padla Francie, bylo by obsazeno francouzské pobřeží a britské síly by se nemohly vyloďovat a válka by na západě de facto skončila- Itálie se měla vzdát, Rusko buď také nebo se mělo zhroutit, útoky na Osmanskou říši by byly potlačeny a o vstupu USA do války se neuvažovalo. Místem vybraným pro útok byl Verdun, hlavní pevnost francouzského pohraničního opevnění, kde už za této války Němci jednou prohráli (1914), útok zde se tedy může jevit jako nesmysl. Ovšem opak je pravdou- prolomení Verdunu by znamenalo pro Francii tragédii, Němci by mohli volně proniknout do země, bylo tedy jisté, že Francouzi se budou snažit Verdun udržet za jakoukoli cenu- a na tom stavěli Němci, kteří měli v plánu Francii touto snahou vyčerpat a pak podniknout rozhodující úder. Verdun byl v době útoku značně oslaben, protože jakožto zbytečný byl odzbrojován a nahrazován zákopy, které se jevily užitečnějšími. Celý komplex tak byl nedostatečně ozbrojen (i díky tomu, že Dohoda připravovala svou ofenzivu na severu, kam Francie začala stahovat část svých sil). Útok na Verdun byl zahájen 21. února pod vedením 5. armády korunního prince Wilhelma 21 hodinovou dělostřeleckou přípravou. Němci měli mnohonásobnou přesilu a obrovskou dělostřeleckou převahu, která zničila celou krajinu v okolí Verdunu. Prvním krokem bylo tedy obrovské dělostřelecké bombardování- to mělo za cíl zabít většinu obránců ještě před německým pěchotním útokem. Během ostřelování granáty byl zabit i velitel pevnostního systému, plukovník Emile Driant. Německá pěchota postoupila ale díky rozšířené přípravě máně než bylo očekáváno a dosáhla jen francouzských předních zákopů, 24. února pak byly obsazeny druhé zákopy. Francouzské posily byly nuceny zpomalit kvůli těžkému bombardování. 25. února byla obsazena část verdunského komplexu nazvaná Douamont, která byla v té době osazena zanedbatelným počtem vyčerpaných vojáků. Francouzské vedení požadovalo nemožné (alespoň v daném okamžiku), totiž opětovné získání pevnosti z politických důvodů- porážky na Verdunu byly značně diskreditující. Následně byla na pomoc Verdunu vyslána jižní 2. francouzská armáda. Byl odvolán generál Lengle de Cary (mající do té doby obranu Verdunu na starost) a byl nahrazen Henri-Philippem Petainem, který si vzal pod přímé velení verdunské dělostřelectvo. Němci po intenzivním francouzském dělostřeleckém bombardování francouzských posil přišli o většinu svého těžkého dělostřelectva, což je značně oslabilo. Němci se pak přesto pokusili postoupit na západní břeh Maasy, což mělo odříznout francouzské jednotky na východním břehu, ale tento útok byl odražen, stejně tak i druhý pokus z 8. března, po němž německé síly přišly o menší část svých dřívějších územních zisků. 9. dubna byla započata 3. německá ofenziva u Verdunu, která měla za následek malé územní zisky při mnoha menších útocích a protiútocích. Tato ofenziva skončila vpodstatě až v květnu. Pétaine byl v květnu povýšen a přesunut, na jeho místo pak nastoupil progresivní a agresivní, ale méně zkušený a schopný Nivelle, který při snaze dobýt Douaumont utrpěl velké ztráty a přišel o značná území- 29. května byl němci dobyt Le Morte-Homme, tedy "vrch mrtvého muže" a 7. června přišel o pevnost Vaux. Zajímavým faktem je, že princ Vilém veliteli pevnosti, jejž posádka strádala bez vody a jídla, pogratuloval, že ji dokázal udržet tak dlouho. Na přelomu června a července (od 20. června) pak Němci prorazili francouzské linie a postoupili hluboko do hloubi pevnostního komplexu, přičemž získali několik pevností. Zde byla poprvé jako bojový plyn použita kyselina chlorovodíková (vázaná v jiném plynu). Pro Francii se situace stávala kritickouckou a francouzští velitelé spoléhali na Dohodovou ofenzivu na severu, která měla Verdunu odlehčit, ale stále nepřicházela. Po zahájení bitvy na Sommě v červnu se Francouzi zde; nyní už pod velením generála Charlese Mangina, Nivelle byl odvolán; rozhodli pro protiútok využívající rozdělení sil Německa mezi Verdun a Sommu a nově také východní frontu, kde začala ruská ofenziva. Magin se ukázal proti svým kolegům na Sommě jako mnohem zdatnější stratég, když dokázal od 20. července do 15. prosince dobýt celý Verdun za užití modernějších metod (rychlý překvapivý útok, preferování jednotlivých malých družstev před velkými pochodujícími jednotkami, využívání terénu...). 29. srpna byl odvolán Falkenhayn z postu předsedy generálního štábu a byl jmenován velitelem 9. armády. Na jeho místo nastoupil Paul von Hindenburg, v Německu velmi oblíbený pro úspěchy na východní frontě. 24. října byla při francouzské ofenzivě znovudobyta pevnost Douaumont, 2. listopadu padla pevnost Vaux. Následovala krátká pauza a v prosinci byly všechny německé zisky anulovány. Oficiálně bitva skončila 18. prosince Tímto zde bitva skončila přesně tam, kde začala (až na obrovské ztráty na obou stranách).

Bitva u Sommy

První operace začaly na Sommě 24. června, kdy bylo započato bombardování. Sice nezpůsobilo vážné škody, ale část německých sil z Verdunu byla přesunuta do této oblasti, což značně ulevilo těžce zkoušeným francouzským pevnostem. Bitva na Sommě se pak stala po Verdunu nejmasivnější operací roku. Stejně jako Verdun měla být Somma opotřebovávací bitvou, která měla Německu odčerpat zálohy. Plány hovořily o útoku vedeném převážně Francouzi, bitva u Verdunu ale veškeré předchozí plánování zmařila. Původně se útoku mělo zúčastnit 65 dohodových divizí na více než šedesáti kilometrech fronty. Oslabení francouzských pozic díky Verdunu ale oslabilo francouzské síly účastnící se operace asi na polovinu. Nejen to ale ztížilo Dohodě podmínky útoku- terén se zvedal, takže dával značnou výhodu Němcům, podle tehdejší doktríny bylo spuštěno dlouhé bombardování, což se zdá logické, ale při zákopové válce je nutné pokusit se zaútočit s momentem překvapení, který zbrzdí reakce nepřítele. Dále byly ignorovány nové Němci používané taktiky jako průzkumné oddíly- místo nich započal okamžitě masivní frontový útok, který prokázal naprostou idiocii některých dohodových velitelů, kteří nejspíše nepochopili, že už skončily napoleonské války a nepřátelská vojska se k sobě navzájem nepřemisťují v husté obdélníkové formaci a vycházkovým tempem. Bitva začala 1. července a díky obrovským chybám Dohody byly první linie útočníků zmasakrovány kulomety (a vojáky, kteří podle plánovačů měli spolehlivě po sedmidenním ostřelování artilerií být všichni mrtví... bombardování selhalo díky solidním německým bunkrům a také díky špatné britské munici, která často ani neexplodovala). Hned zpočátku byla první fáze útoku zatlačena zpět a přeživší jednotky se rozhodly ignorovat příkazy a používat výhody zvrásněného terénu místo chůze vstříc smrti. Britové za první den přišli o 60 000 mužů, což je dodnes rekord. Na severu navíc útočila kavalérie, což bylo už v té době nestandartní. Jako vysvětlení asi bude stačit fakt, že britský vrchní velitel armády, sir Douglas Haig, sloužil před válkou v jezdectvu. Francouzi naproti tomu využili momentu překvapení a snížené viditelnosti a skoro celou přední německou linii v jejich úseku dobyli. Velkým problémem byl také ostnatý drát, který byl v tomto úseku fronty německými jednotkami používán v obrovském množství a který nebyl přes všechna očekávání zničen při dělostřelecké přípravě. 11. července byla dobyta celá přední německá zákopová linie a z Verdunu sem byly přesunuty další německé posily. I přes pokračující omyly útočníků se časem podařilo dobýt i další území na druhé německé linii, ale poté už žádné významné úspěchy nepřišly a linie se víceméně na nějakou dobu zakonzervovala. Dalšího oživení se fronta dočkala v září, kdy byla fronta prodloužena na jih francouzskými jednotkami. Zároveň došlo k historicky prvnímu bojovému nasazení tanku, o kterém se více dozvíte v odkazu Další, ten se ale při této příležitosti díky nevhodnému terénu moc nevyznamenaly. Nicméně při velkém množství útoků se Dohoda dočkala jistých zisků. Menší útoky pak pokračovaly do počátku prosince. Celkem byl získán Dohodou pás území o hloubce kolem 10 kilometrů. Ztráty na straně Dohody byly asi 600 000 mužů, Němci přišli o 500 000 vojáků.

Italská fronta

Nyní stručně o italské jižní frontě. Zde se Itálie na počátku března pokoušela o protiofenzivu na rakouské pozice, ta ale skončila naprostým fiaskem. Rakousko bylo naopak po uvolnění svých jednotek na východě posíleno a snažilo se zkrátit dobytím Itálie západní frontu. V březnu počal útok dvou rakouských armád, které se pokoušely o získání severu Itálie. Útok probíhal nad očekávání dobře a Itálie byla nucena žádat své spojence; hlavně Rusko; o útok na Centrální mocnosti, který by způsobil odvolání části nepřátelských sil. Na počátku června operace skončily částečným stáhnutím se rakouských sil, které značně zmenšilo územní ztráty Itálie. Ruská ofenziva dostala Rakousko do nezáviděníhodné situace, ze které se Italové rozhodli těžit a spustili počátkem srpna další útok, při kterém měli značnou přesilu a začali s postupem. Rakousko do oblasti povolalo posily, italskému posunu ale nezabránilo. Roku 1916 se v této oblasti udály ještě další významnější operace, první z nich přišla v polovině září a skončila italskou porážkou, stejně tak následující asi o měsíc později i poslední v prvních listopadových dnech.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama