Východní fronta

9. září 2007 v 14:05 |  válečný rok 1916

Rok 1916 na východní frontě

Ruské útoky

Po předešlém roce byla ruská armáda v hluboké krizi. Početně byla sice ve výhodě proti východním německým a rakouským postavením, ale technická vybavenost, zásobování a vůbec stav hrál jednoznačně pro Centrální mocnosti. Očekávali bychom tedy spíše obrannou taktiku, ale Rusko se pod náporem Itálie a Francie s jejich žádostmi o pomoc (Francie chtěla oslabit německé síly u Verdunu, Itálie se rovněž dostala do problémů, pro změnu s Rakouskem) rozhodlo pro útok. Ten započal v březnu podél Baltu, kde se nashromáždila značná přesila ruských jednotek. První střet nastal u Vilnia, kde se Němci ubránili celkově asi trojnásobné přesile, bezprostředně (19. a 21. 3.) následovaly pak další neúspěšné pokusy o prolomení linie. Jediným ziskem Rasů tak bylo zanedbatelné území, které na konci března a počátkem dubna opět padlo do rukou Němcům.

Velká letní ofenziva

Významnější než toto byla 'velká letní ofenziva', která se vyznačovala na svou dobu precisním naplánováním- pozornost nepřítele měl nejprve odlákat gen. Brusilov na jihu, který nebyl pro útok příliš vhodný a počítalo se tedy s překvapením protivníka. I tento´útok byl vymyšlen dobře- místo několika málo míst, kde se jednotky připravovaly bylo vytvořeno dvacet přípavných bodů. Úder Brusilov zahájil 4. června proti rakouské přesile. Útok byl nad očekávání úspěšný a Rakušané ustupovali před mnohem slabšími jednotkami nepřítele bez většího odporu a rakouské ztráty dosáhly znovu značných rozměrů. Ze čtyř ruských armád, které postupovaly po celé délce rakouské části fronty tři uspěly, jen 11. armáda byla odražena. Rakousko bylo na jistou dobu ochromeno a nyní měl nastat hlavní útok více na severu, kde byly navíc ahromážděny všechny zálohy. Ten byl ale tak dlouho odkládán, až na získané pozice zaútočili Němci a zálohy musely být poslány na podporu Brusilova, čímž se rozplynuly naděje na pokračování ofenzivy. Postup Ruska však dále pokračoval na části jižní fronty. Velká letní ofenziva pak byla neuměle nastavena v červenci a dopadla naprosto tragicky- ztráty byly obrovské a odvolání německých divizí ze západu na východní frontu je plně "nenahradil".

Rumunsko

Po ruských neúspěších se na šachovnici první světové války objevil nový hráč- Rumunsko. To vstoupilo 27. srpna do války po boku skomírajícího Ruska, nicméně mohlo být jen těžko rovnocenným nepřítelem. Málo zkušená i málo početná armáda, zanedbatelné zkušenosti velitelství (dva roky válčící země přeci jen pobraly nějaké ty poznatky) i geografická poloha hovořily absolutně proti němu. Rumunské síly se daly na postup skrze Karpaty a chtěly koordinovat svůj postup s Rusy, kteří svým územím úzkým pruhem sousedili s rumunským územím. Ještě ke konci srpna začal postup 12 rumunských divizí (směšné číslo, uvážime-li, jak divizemi manipulovaly hlavní země konfliktu). Postup byl dlouho poměrně bez problémů, trakouské síly zde byly zdecimovány Bruilovou ofenzivou a neodvažovaly se postavit na odpor přesile. Protiúder byl nakonec zorganizován Němci, kteří vyčlenili pět divizí za synchronního útoku Bulharska na nejzranitelnější (ale nejlépe bráněnou) část Rumunska; Dobružu. Rumunský postup na severu byl rezolutně zastaven 5. září útokem na Dobružu, kam byly přesunuty některé rumunské jednotky původně určené na posun. Rumunské síly byly při tomto útoku. Další útok následoval počátkem října a byl nějakou dobu odrážen v horských průsmycích, ale tento odpor byl zlomen. Rumunsko bylo doraženo na konci listopadu a počátku prosince, kdy pro něj válka vlastně skončila.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Aktuální články

Reklama