Průběh bojů - Západní fronta

9. září 2007 v 14:00 |  válečný rok 1915

Západní fronta v roce 1915

Nouve Chapelle Ypry

Po sérii francouzských útoků majících za úkol oslabit stálými ztrátami morálku a sílu soupeře (viz. 1914) došlo k neúspěchu britů u Nouve Chapelle 10.-13. března, kde bylo sice využito taktik, které mohly zaručit jasnou výhru (dělostřelecká hradba bránící zálohám nepřítele v dosažení zákopů), dokonce se jim i vyplatily v první fázi bitvy, přesto ale přes jisté územní zisky nemůžeme mluvit o vítězství. Britské jednotky u N. Ch. útočily o síle čtyř divizí na frontě o délce 3 kilometrů po půlhodině dělostřeleckého bombardování. Britové zde dosáhli Pyrrhova vítězství, když dokázali obsadit vesnici Nouve Chapelle, ale byli odříznuti od zásobovacích cest. 12. března pak zahájili němci protiúder, kterým získali zpět část ztraceného území. Marné pokusy Dohody o průlom pokračovaly dále s děsivými ztrátami a v dubnu se Němci rozhodli pod vlivem mnoha svých snadných vítězství pouze bránit své pozice zde a oslabit Rusko. Pro pojištění si toho, že nebude v okamžiku útoku na východě ohroženo postavení na západní frontě, proběhl simultánně druhý útok u Ypres. Jejím hlavním "přínosem" bylo masové nasazení plynu během útoku, konkrétně chloru. Chlor byl na bojiště dopraven v 5 700 nádobách, které ho celkem obsahovaly 168 tun (!!!). Toto obrovské množství bylo na dohodové linie vypuštěno 22. dubna jako pokračování dělostřelecké přípravy. Francouzští velitelé plynový útok zpočátku považovali za krycí manévr pro německý pěchotní útok a plynový oblak za prostředek, jak ukrýt postupující jednotky. Proto rozhodli držet pozice. Ale s tím, jak se chlor blížil, vypukla mezi mužstvem panika, která rozvrátila linii na celé délce zasaženého úseku fronty. Němci ve svých plánech značně podcenili účinky plynového útoku, a tak nemohl být sedmikilometrový průlom fronty využit díky chybějícím zálohám a příliš nízkému množství primitivních respirátorů a masek pro útočící vojáky. Nicméně několik málo jednotek, které mohly nově otevřené mezery využít dokázalo postoupit až tři kilometry do hloubky dohodového území. Jejich pokus o útok znejistěl, když jim začaly klást odpor jednotky z Kanady, které byly sice v značné početní nevýhodě, ale to Němci nevěděli (pod palbu se dostali v noci) a nakonec byl celý útok zmařen, když dorazily britské jednotky. 3.-8. kvtna se Němci pokusili o obnovení útoku, ale bezvýznamně, stejně dopadly útoky 23.-28. května. Tyto pokusy o novou ofenzivu ztroskotaly především na špatném zásobování.

Vstup Itálie do války a ofenziva v Champagne

K největší změně roku 1915 došlo při otevření jižní části západní fronty 23. května, kdy do války vstoupila Itálie. Ta byla původně na straně Centrálních mocností, které očekávaly její vstoupení do války na své straně, ale Itálie se rozhodla nakonec podpořit stranu, která jí nabídla více- Rakousko-Uhersko tak dlouho váhalo s uznáním italských požadavků, až jí Dohoda nabídla v případě vítězství území osídlené italským obyvatelstvem, které stále zůstávalo v rukou Rakouska-Uherska, koloniální panství a reparace válečných ztrát a nákladů. Dohoda od vstupu Itálie do války očekávala oslabení rakousko-německé drtivé ofenzivi na východě a přesunutí částí vojsk na jižní část západní fronty. Němci ale byli rozhodnuti definitivně se vypořádat s Rusy a obranu rakouských hranic ponechal na Rakušanech. V září započala ofenziva Dohody v Champagne, což mělo přimět Německo k posílení svých západních pozic a oslabení východní fronty. Útok začal 25. září ve dvou frontách s přípravným ostřelováním zákopů. Francouzský útok se díky obrovské přesile zpočátku dařil a Němci se obrátili na ústup, ale celé snažení bylo zastaveno po střetu se třemi německými armádami. Britové měli v době útoku převahu ještě drtivější (asi 6 na jednoho Němce), útok byl čtyři dny předem připravován intenzivním ostřelováním, ale pak si ho Britové sami částečně pokazili vypuštěním chloru, který zasáhl hlavně jejich řady (naštěstí bez větších následků). Britové postupovali pomalu a německé posily tak měly dost času na přesun a jejiich vytlačení. Ani následující říjnový útok se příliš nepovedl.

Boj s Itálií

Itálie nebyla pro Centrální mocnosti příliš nebezpečná, protože nebyla dobře vycvičená ani vyzbrojená, terén, kde mohly bitvy probíhat byl navíc díky strmým Alpským vrcholům jen značně obtížně zdolatelný. Proto například vznikaly v Dolomitech obrovské komplexy tunelů horách, kudy postupovali vojáci. Jediným místem pro plynulejší ofenzivu byl prostor nad pobřežím Středozemního moře u řeky Soča tvořící hranici s Rakouskem-Uherskem. Italové měli sice na frontě více než 20 divizí (Rakousko-Uhersko jen 13), ale všechny nebyly schopné útoku a místo toho, aby italské velení počkalo na připravující se divize, podniklo od 23. června dlouhou sérii útoků na hraniční linii, které byly vždy odraženy s minimálním vlivem (první bitva trvala do 7. 7., 2. od 18. 7. do 3. 8., poté následovaly ještě další). Italové se později snažili nasazovat i dělostřelecké jednotky, ale bez úspěchu. Stejně tragicky končily i rakouské pokosy o protiútok. Jediným výraznějším posunutím fronty zde byl italský útok započatý kolem 10. listopadu, který posunul frontu o pár kilometrů při těžkých ztrátách na obou stranách.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama