Průběh bojů na Západní frontě

8. září 2007 v 19:55 |  válečný rok 1914

Průběh bojů na západní frontě- rok 1914

Počátky roku

Německý Schlieffenův zpočátku proběhl bez problémů- 1. srpna byly obsazeny železnice v Lucembursku, 3. srpna bylo obsazeno celé Lucembursko, 2. srpna byl po Belgii požadován volný průchod německých vojsk (s 24hodinovým ultimátem na odpověď), po jeho nedodržení vypovídá válku Francii (zdůvodnění o leteckém bombardování Francouzi) 4. srpna vstoupily jednotky do Belgie, kde narazily na odpor v lutyšské pevnosti poblíž hranic, která ale 16. srpna kapitulovala. 14. srpna vstoupila francouzská armáda do Alsaska-Lotrinska, kde byla 20. srpna zastavena asi padesát kilometrů od německých hranic armádami vedenými princi Ruprechtem (6. armáda) a Wilhelmem (5. armáda), kteří ji i přes zákaz spolu se sedmou armádou vytlačili zpět na linii francouzských hraničních pevností (Verdun, Toul apod.). Vzhledem k odporu Lutychu se Francie ještě před lutyšskou kapitulací domnívala, že Němci obejdou toto území z jihu u řeky Mássy. Vyslali tedy svých dvacet divizí do Arden, kde měly Němce překvapit. Ale došlo k neočekávanému kontaktu s německými armádami (přesně 4. a 5. armáda) a francouzské porážce. Následně došlo ještě k střetu německé 3. s francouzskou 5. armádou a několika britskými divizemi, které měly v plánu porazit německé pravé křídlo, ale místo toho se střetly s 3. armádou a 1. a 2. armádou na pravém křídle, kde je dohodová vojska nečekala. 22. a 23. srpna provedla dohodová vojska ústup. Mezitím 20. srpna vtoupila první armáda do Bruselu. Na konci měsíce těsně před francouzskými hranicemi porazila německá vojska francouzské a britské jednotky, které před sebou po celou dobu postupu hnala, u Mois a Charleoi a otevřela se jim cesta na francouzskou půdu. Mezitím však museli odrážet francouzské útoky na východě a belgické výpady v oblasti Antverp (viz. níže), kam bylo odesláno několik divizí navíc a německé síly byly oslabeny o čtyři divize odeslané na východní frontu. Významná byla bitva u Arden, která začala 20. srpna. Francouzi zde podle svého plánu XVII měli narazit jen na slabé německé pozice, realita ale byla zcela jiná. Němci zde byli poměrně silní a dokázali odrazit předchozí francouzské pokusy o invazi do Alsaska-Lotrinska. Měly se zde utkat se zde 4. a 3. francouzská armáda s 4. a 5. německou armádou, 4. francouzská armáda ale byla odvelena na sever k Belgii. Francouzi se rozhodli nečekaně napadnout německá vojska v ardenských lesích. Nedokázali ale plně využít výhody husté mlhy, ve které se počátek bitvy rozpadl na mnoho menších přestřelek. 23. srpna začala francouzská 3. armáda prchat k Verdunu. Vojska Dohody ustoupivší ze severovýchodní Francie vytvořily linii na řece Marně, která sahala od Paříže po pevnost Verdun na Máse poblíž Lucemburska. Zmatky spojené s ústupem Francouzů a Britů posílily německé seběvedomí- Moltke se pak rozhodnul místo obkroužení Paříže ze západu zatočit na jih a napadnout francouzské rozvinutí na východ od Paříže a po vítězství se otočit a pokračovat přímo na hlavní město a levému křídlu přikázal postup na opevněné francouzské pozice u Verdunu, kam se, jak bylo již výše řečeno, stáhla francouzská vojska od Arden. Dohodě se podařilo zastavit v bitvě na Marně.

Bitva na Marně

Ta proběhla mezi 6.-12. zářím a znamenala zásadní obrat ve válce. Francouzi se už připravovali na obléhání Paříže, na nějž byly vyčleněny 5. a 6. armáda, dohodové síly už skoro dva týdny neustále postupovaly pod nekončícím německým útokem. Ústup se zastavil po překročení řeky Marny u Paříže. Francouzská vláda v očekávání dobytí Paříže odjela do Bordeaux. Ve stávající krizi se Joseph Joffre, vrchní francouzský velitel, rozhodl pro náhlý protiútok pod vedením velitele pařížské posádky Gallieniho a Johna Frenche. 6. francouzská armáda armáda napadla 6. září pravé křídlo německé 1. armády. Jako výsledek tohoto se mezi 1. a 2. německou armádou vytvořila mezera asi 40 km široká. 5. francouzská armáda s britskými expedičními jednotkami jí využila a prošla mezi dvěma armádami, zatímco obě byly pod útokem jednotek , které za Marnou zastavily ústup. 2. armáda pak byla napadena 5. fr. armádou z boku, z oné zmíněné mezery. armádou. Od 9. září přešli Němci do ústupu. Ústup byl pak zastaven na řece Aisně, kde vznikly první zákopy války, které definitivně pořbily šance na blitzkrieg. Ještě hůře než na Marně pak dopadly jednotky u Verdunu- vždyť Verdun nepadl roku 1916 ani po 10 měsících intenzivního obléhání. Důvodem pro německý neúspěch bylo jednak nedodržení plánu (špatné rozložení sil- pravé křídlo, na které dával Schlieffen zvláště důraz bylo moc slabé, nedodržení tras- Paříž byla obcházena z východu a ne ze západu...), jednak jeho značná náročnost- během postupu selhávalo zásobování a vojáci museli denně urazit bez odpočinku desítky kilometrů v plné zbroji. Navíc nefungovalo spojení s velitelstvím nevhodně umístěným v dalekém Lucembursku. Fronta se poté stabilizovala v září na dlouhou dobu na linii částečně vymezenou řekou Aisnou a na jih od Lucemburska lemující německé hranice.

Počátek zákopové války

Na nově vzniklé zákopové linii na Aisně v září došlo k první bitvě na Aisně, která se stala vlastně premiérou budoucích velkých zákopových bitev. Němci zde zastavili ústup 11. září a vytvořili zde zákopy s několika strategickými body, jedním z nich byla Chemin des Dames. Útok 5. a 6. francouzské armády a britských expedičních sil začal 13. srpna a 14. srpna bylo vytvořeno malé předmostí, které ale Němci vzápětí obsadili zpět. Tato bitva jako první ukázala převahu obranných vojenských prostředků nad možnostmi útoku.

Antverpy

Mezitím bylo v obležení belgické opevněné město Antverpy. Tamní pevnostní systém měl posádku o síle 80 000 mužů a skládal se z 49 samostatných pevností. Na obléhání byla vyčleněna německá 1. armáda. Belgičané dokonce několikrát zaútočili na německé pozice, což přimnělo německého náčelníka generálního štábu von Moltkeho na počátku září k rozkazu neprodleně Antverpy dobýt. 1. října Britové rozhodli pomoci obléhaným Belgičannům a vyslali k Antverpám expediční jednotky, které se nově vylodily v Belgii. Ve stejnou dobu Němci začali obsazovat první pevnosti a britské jednotky, které se vylodily 22. října nedokázaly zabránit antverpské kapitulaci 10. října.

Běh k moři a konec roku

Kolem 10. září začala operace "běh k moři", při níž se obě strany předběhnout při přesunu na sever obejít nepřítele. To se ale nepodařilo a jediným výsledkem této snahy bylo prodloužení fronty na sever až k pobřeží moře. Při tomto snažení došlo především k bitvě u Yper 31. října. U Yper se koncentrovaly dohodové jednotky a s nimi i vojáci z belgických Antverp, které nedávno padly. Od 8. října zde krom Francouzů a Belgičanů byla také část britského expedičního sboru. Původně zde plánovali zaútočit Francouzi s cílem dobýt město Lille a dále pokračovat v belgické reconquistě. První boje se v okolí udály při flanderské německé ofenzivě, která začala 20. října. Po nic následovaly útoky přímo na město Ypry. 31. října, ak bylo řečeno výše, se rozeběhla samotná bitva. Němci zaútočili na hlavní britské síy, ale byli odraženi a protiútok je zatlačil zpět do jejich linie. 11. listopadu začala snaha o průlom na linii na sever i jih od Ypry a následné obklíčení města, ale opět marná. Bitva pokračovala až do 22. listopadu. Kromě této bitvy 24. září proběhla menší bitva u Sommy. Mezitím došlo k odvolání von Moltkeho z postu velitele německých sila je nahrazen Erichem von Falkenheynem. Němci podél současné frontové linie staví zákopy, které mají být opěrným bodem pro další postup a oporou při případných protiútocích dohodových vojsk. Ale i Dohoda započala budování svých zákopů. V Belgii zatím pokračovalo na konci září ostřelování Antverp, jako reakci na to Britové vylodili několik svých divizí v německém týlu, které ale jen pomáhaly Belgičanům s ústupem z Antverp. V říjnu došlo k vytlačení Belgičanů na severní francouzské hranice. 20. srpna začal britský pokus o obkroužení německých sil, ale jejich přesun se střetl se silným německým rozvinutím, které přešlo do protiútoku, který vyvrcholil 31. října již zmíněnou bitvou u Yper, kde Němci téměř prorazili britské pozice (stejně tak i 11. listopadu). Tyto krvavé pokusy o postup vedly německé velení k zahájení obranné války a přesunu své pozornosti na východní frontu. V prosinci se Francouzi ještě pokusili o několik útoků v oblasti Champagne a Artois, které- přerušeny o Vánocích- pokračovaly až do jara 1915. Účelem bylo způsobovat nepříteli malé, ale stálé ztráty, podkopat morálku a následně prolomit mohutnou ofenzívou a dostat se do Belgie. Tyto útoky ale byly díky německým zákopům odsouzeny k neúspěchu a posunuly frontu jen o několik kilometrů (maximálně necelé 3 km).
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama