Příčiny války

7. září 2007 v 15:59 |  příčiny války

Příčiny války

Známým oficiálním důvodem pro zahájení války je smrt následníka Rakouského trůnu Franiška Ferdinanda d´Este. Ten dne 28. 6. odcestoval do Sarajeva v Bosně, kde mu společnost dělala jeho rovněž zavražděná manželka Marie Chotková. Problémem Bosny i celého Balkánu byla výbošnost a napjatost této oblasti, která cítila vůči Rakousku-Uhersku zášť. Bosna sama byla k císařství zařazena až v roce 1908 a její populaci tvořili z části Srbové, kteří nežili v Srbském království. Za atentát mohou členové organizace Černá ruka (nacionalistická radikální srbská skupina) a zároveň studenti. Atentát nejdříve zklamal, když se trhavina mrštěná po voze Františka Ferdinanda odrazila na vůz jednoho z jeho generálů, který byl dopraven do nemocnice. František Ferdinand podcenil nebezpečí a myslel, že atentátníci nebudou mít odvahu atentát zopakovat a později toho dne se rozhodl zraněného navštívit a cestou do nemocnice byl zavražděn. Ovšem toto je pouze vyvrcholení dlouhotrvajícího napětí v Evropě. Kdo tedy vlastně válku způsobil?
Někdy je jako hlavní (a jediný) viník označováno Německo. Tato teorie se zdá být logickou. Německo se od svého vzniku stalo mocnou říší, která mohla svou ekonomickou silou do značné míry konkurovat Velké Británii a před první světovou válkou bylo skutečně velkou ekonomickou velmocí. Ale cítilo se ošizeno pokud jde o vliv ve světové politické sféře, kde se jeho moc rozhodně nezvyšovala úměrně jeho ekonomické síle. Tento fakt způsobil nepřátelství Německa a Spojeného království, kterému německá politická špička vytýkala přílišný vliv na světové dění a rozsáhlé koloniální panství. Právě snaha o zvýšení váhy německého slova ve světě se měli Němci pustit do války. O jejím plánování hovoří sada armádních zákonů, posilování námořních i pozemních sil. Především námořnictvo se mělo stát ukázkou německé moci, když podle plánu mělo porazit mocné britské flotily. Některé teorie říkají, že Německo se na válce usneslo už 8. prosince 1912 na schůzi císaře s vojenskými poradci. Jindy se hovoří o tom, že Německo se pokoušelo válkou vyřešit problém Balkánu, kde panovaly nepřátelské nálady mezi Rakouskem-herskem a Srbskem, o které R-U velmi stálo. Plánovali srbskou otázku rychle vyřešit a nedat jeho spojencům v podobě států Dohody čas do konfliktu zasáhnout před (pro Německo a jeho spojence vítězným) koncem. Toto plánování zkrachovalo, protože vyhlášení války se příliš protáhlo a zároveň spojenci Srbska zareagovali příliš rychle. Zde se občas objevuje názor, že němečtí politici chtěli po zatažení Dohody do konfliktu situaci opět uklidnit, ale narazili na odpor vojenského vedení. Další teorií je, že válkou (ať už měla mít jakýkoli rozsah) se mělo dosáhnout jakéhosi stmelení národa v době, kdy po celém světě sílilo dělnické socialistické hnutí a Německo nebylo výjimkou, takže se zde začala vytvářet síla stojící proti stávající monarchii.
Ale proč bychom měli za každou cenu vinu svalovat na Německo i když do značné míry vinu na válce má (to ale neznamená, že je to jediný viník)? Je dost dobře možné, že mír nebylo možné udržet, protože se v Evropě nashromáždilo příliš mnoho problémů a konfliktů mezi státy, které se nijak neřešily a na nichž rozhodně nemělo vinu jen Německo. Zde by bylo dobré se zmínit o mnoha mylných názorech , které o válce panovaly a které ukolébaly Evropu do stavu, kdy napětí příliš podcenila, a tak se vlastně všichni stali viníky, ne proto, že válku plánovali a připravovali, ale protože se jí nepokusili zabránit a nepovažovali ji za relevantní. Takovýmito mylnými názory o "nemožnosti počátku rozsáhlé války" je například to, že panovníci evropských zemí jsou (byť vzdáleně) příbuzní. To je sice pravda, ale konfliktu to přesto nezabránilo. Dále byla podceňována případná délka války- zákopová válka rozhodně nebyla očekávána, vždyť vojáci všech armád byli cvičeni na válku manévrovou (a to i když už na západní frontě dávno vyrostly zákopové linie). A konečně, to nejvýznamnější, všechny velké režimy v Evropě byly značně nestabilní. S tím souvisí i dakt, že válka evropského rozsahu by přivedla velmoci na mizinu a případné vítězství by takovou ztrátu rozhodně nekompenzovalo. Rovněž ono sílící socialistické hnutí mělo válce zabránit, protože v Internacionále sdružené politické strany rozhodly bojkotovat válku a to až generální stávkou a revolucí. Opakem pak byly velmi radikální názory, které válku propagovaly jako jednotící prvek národů, omlazující prostředek státu a možnost, jak všem poskytnout práci.
A jak vlastně byla válka vypsána? Rakousko-Uhersko po atentátu vypracovalo 5. července své ultimátum, které Srbsku odeslalo 23. července. Samozřejmostí je, že podmínky v ultimátu stanovené byly prakticky nesplnitelné. Přesto Srbové většinu požadavků přijali. 26. července Raousko-Uhersko začalo s mobilizací a soustředilo své síly u ruských hranic. Rusko se výhrůžkami svému spojenci, navíc od svého nepřítele, cítilo podrážděno a znepokojeno, a tak byla vyhlášena částečná mobilizace, kterou se pro změnu cítilo ohroženo Německo, které se dostalo před problém války na dvou frontách, protože mobilizující ruský kolos byl spojencem Francie a Británie, s nimiž byl součástí Dohody, to ale bylo součátí německé doktríny, která považovala v případě konfliktu za nutné vyřadit nejprve Francii. 28. července je vyhlášena Rakouskem-Uherskem válka Srbsku. 30. července začíná v Rusku úplná mobilizace. V Německu byla 31. července rovněž vyhlášena mobilizace, oficiálně jako reakce na ruský krok, ve skutečnosti ale o ní německý štáb rozhodnul ještě než měl potvrzenou očekávanou mobilizaci ruskou. Ve stejný den odmítlo Německo britskou žádost o uchování neutrality Belgie a rovněž ve stejný den začíná britská mobilizace. 1. srpna začala francouzská mobilizace a vrchním velitelem armády byl ustanoven generál Joffre. 1. srpna rovněž Německo vyhlásilo válku Rusku a o dva dny později (kdy už byla německá vojska v Lucembursku) Francii, 4. srpna Británie Centrálním mocnostem, 6. srpna vyhlašuje Rusku válku Rakousko-Uhersko.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Aktuální články

Reklama