Osmanská Říše - průběh bojů

9. září 2007 v 14:02 |  válečný rok 1915

Rok 1915 na území Osmanské říše

Bitva u Gallipoli

Nejvýznamnější bitou roku byla v oblasti zajisté Bitva u Gallipoli. Bitva o malý poloostrov u Dardanel, brány do Černého moře. Z Gallipoli je navíc prakticky volný přístup do Istanbulu. Jedním z největších propagátorů úoku na Gallipoli byl sir Winston Churchill, kterého neúspěchy nakonec stály křeslo. Operace se zúčastnily francouzské a britské jednotky, mezi Brity zde zvláště vynikly oddíly ANZACu, tedy jednotky z Austrálie a Nového Zélandu. Podporu těmto státům navíc nabízelo Řecko, které mohlo poskytnout až 60 000 mužů. Než však operace začala (k tomu bylo samozřejmě nutné turecké vstoupení do války), tehdejší řecká vláda padla a nová pomoc odmítla. 13. ledna 1915 předložil Churchill válečnému ministerstvu svůj plán na námořní napadení poloostrova. 16. února jako definitivní potvrzení ofenzivy lord Kitchner, britský ministr války, vydal rozkazy britským jednotkám ohledně blížícího se útoku. 19. února flotila britsko-francouzských lodí začala ostřelovat pevnosti na Gallipoli, ale minová pole a obrana osmanských jednotek způsobily větší škody jim než nepříteli. Druhé bombardování 25. února dopadlo stejně, tedy vcelku neúspěšně. 18. března se část lodí marně pokusila proplout zaminovanými Dardanelami. Kvůli zklamání námořního útoku bylo 27. března naplánováno vylodění se britských a francouzských jednotek. To proběhlo 25. dubna, ale s velkými ztrátami. Následně byly vytvořeny dva opěrné body, odkud měl být veden útok na jih. Proběhly celkem tři útoky na pevnost Krithia v rozmezí 28. dubna a 4. června. Osmanské jednotky pod vedením německého velitele Otta Limana von Sanderse však vždy nápor odrazily. Na začátku srpna byly vyloděny další jednotky, tentokrát na jihu poloostrova, v zátoce Suvla, odkud měly vyrazit na sever a spojit se se stávajícími dohodovými silami v zátoce Anzac. Jako všechny útoky, i tento skončil fiaskem. Po těchto neúspěších bylo ožádáno o dalších 100 000 mužů. Vysláno bylo 25 000. 11. října byl vydán rozkaz k evakuaci poloostrova. Vysoké ztráty a velké neúspěchy znamenaly pád sira Iana Hamiltona z postu vrchního velitele britské armády. Evakuace začala prakticky až 7. prosince a skončila 9. ledna 1916.

Boj ve vnitrozemí

Zatím na indickými jednotkami ovládaném území sílila pozice Britů, čemuž se snažili svým protiútokem v dubnu Osmané zamezit. Po něm navíc Britům vzrostlo sebevědomí a postupovali po březích Eufratu a Tigridu a dobyli na něm ležící města a stočili se na strategicky významné město Kut-el-Amara. To bylo na konci září také dobyto a britské jednotky se rozhodly dobýt celý Irák obsazením Bagdádu. A to i přes neúnosně dlouhé zásobovací cesty.Útok byl veden nejprve na obranné linie u Bagdádu, první z nich padla snadno při nočním útoku, při protiútoku však indické síly přišly o necelou polovinu svých sil v oblasti, zatímco osmanské jednotky se mohly doplňovat z bagdádských rezerv. Dohodové síly tak byly nakonec nuceny stáhnout se do Kut-el-Amary, a čekat na vyslané posily v osmanském obležení.


Buď první, kdo ohodnotí tento článek.