Centrální mocnosti proti Rusku - Východní fronta

9. září 2007 v 13:56 |  válečný rok 1914

Průběh bojů na východní frontě v roce 1914

Vyhnání Rusů z Východního Pruska, bitva u Tannenbegu

Válka na východní frontě začala útokem ruské 1. armády dne 17. srpna, proti kterému se pokoušel podniknout protiútok generál Max von Prittwitz, který byl ale se svou osmou armádou v početní nevýhodě a byl v bitvě u Gumbinnen odražen. Následoval vpád druhé armády generála Alexandra Samsonova, která pronikla do Pruska slabě bráněnou jižní hranicí a po němž se generál von Prittwitz rozhodl ke stáhnutí za Vislu, což byl zprvu díky obrovským územním ztrátám striktně odmítaný plán. Pro neschopnost byl odvolán a na jeho místo nastoupili Paul von Hindenburg a Erich Ludendorff. Zvrácením situace na východní frontě byla bitva u Tannenburgu, kdy 11 německých divizí porazilo 21 ruských. Tato bitva se stala zřejmě nejdrtivějším vítězstvím Německa ve válce. Problémem pro útočníka byla početní převaha Rusů, kteří měli v oblasti 1. armádu generála Paula Rennenkampfa a 2. armádu generála Samsonova. Ty měly za úkol společně zničit německou 8. armádu, přičemž Rennenkampf měl na staost frontální útok a Samsonov měl zaútočit na německé křídlo. Poté, co byla osmá armáda svěřena Hindenburgovi a Ludendorffovi, pozdějším nejmocnějším mužům Německa, převzali iniciativu oni. Ovšem nesmíme zanedbávat třetí osobu, plukovníka Maxmiliana Hoffmana, který plán bitvy vymyslel. Němci využili chladných vztahů mezi Rennenkampfem a Samsonovem, z čehož vyvodili, že Rennenkampf Samsonovi v případě napadení sice na pomoc nejspíše přijde, ale až už bude pozdě. Proto bylo rozhodnuto 1. ruskou armádu obejít a 8. německou armádu rozdělit a udeřit zároveň na severní i jižní křídlo 2. ruské armády. Němcům navíc nahrávalo, že 1. armáda zrovna odpočívala a nebyla v připravena k boji, což by ji v případě pohybu Samsonovi na pomoc zdrželo a navíc nešifrované vysílání ruského velení, které šifry nepoužívalo jako "zbytečně obtížné". 22. srpna padnul Samsonov do pasti, když se nechal menšími německými jednotkami, které hravě porazil vlákat mezi hlavní části 8. armády. 25. srpna byl vydán rozkaz k útoku. 27. srpna, kdy byla připravena dělostřelecká podpora pak německé jednotky konečně zaútočily. Bleskově napadly ze severu 2. armádu a posléze se přesunuly na východ, kde zabránily Samsonovi v ústupu do Ruska. 1. armáda se zatím- přes varování o německém posupu- od 2. armáda začala vzdalovat. Díky dalším ruským telefonátům se podařilo zabránit Samsonovi v úhybných manévrech a jeho obklíčení bylo dokonáno. 2. armáda začala hromadně skládat zbraně a vzdávat se postupujícím Němcům. Ze 150 000 mužů ruské 2. armády z bitvy vyvázlo 10 000. Německé ztráty činily "jen" 20 000 mužů. Samsonov pod tíhou porážky spáchal sebevraždu raději než by se musel postavit jako poražený před cara.

Bitva u Mazurských jezer

Po bitvě, která naprosto zničila ruský zásobovací systém, se německá armáda s pomocí posil ze západní fronty pustila do pronásledování ustupujícího Paula Rennenkampfa. Následovala týden trvající (7.-14. září) bitva u Mazurských jezer, při níž Rusové vlastně plynule pokračovali v ústupu podporovaném několika divizemi vyslanými jako posily. Při této bitvě se Hindenburg rozhodl obklíčit Rennenkampfa a začal porážkou jednotek, které se oddělily od 1. armády, aby se vydaly na pomoc 2. armádě. Po zjištění porážky 2 armády Rennenkampf rozhodl pro ústup podél Mazurských jezer. Zde byli Rusové tlačeni na sever, kde jim v postupu bránila právě jezera. Rennenkampf naplánoval na 9. srpna protiútok, kterým měl Němce zdržet, než se jeho muži vzdálí a vyčlenil na něj dvě divize. Díky tomu se mu podařilo ustoupit. Výsledkem těchto dvou bitev bylo vyčištění celého východního Pruska od ruských jednotek.

Rakousko-Uhersko a zvrácení ústupu v Haliči

Další operace probíhaly v Polsku. Rakousko-Uhersko v podobě 1. a 4. armády postoupilo do Polska, kde měly jeho jednotky spolu s jednotkami německými sevřít ruská vojska. 28. srpna ale byly napadeny záložní rakouské 2. a 3. armáda, které utrpěly debakl a musely se stáhnout. Ani protiútok rakouských hlavních sil na stavu nic nezměnil a 11. září začal ústup R-U z území Haliče, který prakticky celý padl do rukou Rusům. Na pomoc rozdrcené rakousko-uherské armádě musela být vyslána německá 9. armáda, která vznikla oslabením stávajících německých sil na východě. Po ruském vítězství nad Rakouskem-Uherskem na Haliči, kde bylo R-U rozdrceno začala ke konci září ofenziva proti Německu- především na severních hranicích byli Němci poraženi a odsunuti na své vlastní území. 9. německá armáda při svém stahování zničila v Polsku infrastrukturu, čímž zpomalila postup nepřítele, a na hranicích se nečekaně otočila (11. listopadu), když opsala kruh, na jehož konci se vydala na východ proti dvěma ruským armádám, mezi nimiž prolomila spojení a donutila je k ústupu. Přivolaná ruská armáda ale pro změnu německé síly téměř dostala do kleští. Tyto manévry zastavily Rusy na dost dlouho, aby posily ze západní fronty mohly začít vytlačovat ruské jednotky na úroveň Varšavy. Rusové se ke konci roku stáhli do zákopů a snažili se zakonzervovat současný stav.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Aktuální články

Reklama