Boje na západní frontě

9. září 2007 v 14:07 |  válečný rok 1917

Boje na západní frontě v roce 1917

Porážky Francie

Počátek roku se nesl ve znamení nového německého obranného systému, který byl dobudován a kam se německé jednotky v únoru stáhly. Nový velitel francouzských jednotek tuto skutečnost chybně analyzoval a v dubnu přikázal provedení úderu na německé pozice pokračující v tradici bitvy na Sommě. Díky velké vzdálenosti a obtížnému terénu, kterou vojáci museli urazit tento pokus ztroskotal a o jistém úspěchu lez mluvit pouze na několika severních úsecích fronty. Hlavním vítězstvím bylo dobytí těžce opevněného vyvýšeného německého postavení u města Arras, kde bylo předtím bez problémů odraženo mnoho dohodových útoků. Odtud pak Britové pokračovali ve snaze vpadnout do týla německé linii, ale byli odraženi a při následném protiútoku přišli o část svého zisku. Po tomto relativně neúspěšném útoku následovala ještě vetší katastrofa v podobě dubnového úderu u Champagne, kde byla francouzská armáda naprosto rozdrcena. Zdejšímu francouzskému útoku neodlehčila prác ani nová ofenziva u Arrasu. Definitivní konec marného snažení byl počátek května, kdy byl také (poměrně brzy po dosazení) odvolán Nivelle.

stup USA do války

Ovšem rok 1917 přinesl zásadní změnu na bojištích v Evropě- 6. dubna totiž do války vstupují Spojené státy, jejichž vstup byl podnícen především ponorkovou válkou a útoky ponorek na plavidla s americkými cestujícími (více o vstupu USA do války v části Další).

První bojové nasazení USA

První bojové zapojení USA do války bylo připojení jejich torpédoborců k britské flotile, v červnu se pak na západě vylodily první americké jednotky (i když americké pozemní síly byly velmi slabé a tudíž bylo nutné provádět rozsáhlé nábory, do konce války tak armáda USA dosáhla síly až tří milionů mužů).

Ofenzíva ve Flandrech

Logickým krokem Britů byla snaha o dobytí ponorkových přístavů v německém držení v severní Francii. Naplánována byla rozsáhlá ofenziva ve Flandrech (která byla prosazována už pře bitvou na Sommě) s centrem (jako už několikrát) u Ypres. Počátek této ofenzivy (7. června) se vyznačoval velkou úspěšností, německé linie byly podminovány a explodovaly, což otevřelo cestu britským jednotkám, které bez problémů postoupily na dané pozice. O týden později pak Němci podnikli protiútok, byli ale zatlačeni ještě hlouběji. Další operace však přišly až příliš pozdě, na konci července v podobě tažení na; díky této akci značně proslulou; vesnici Passchendaele. Německé velitelství se tak dobře připravilo a; v "kooperaci" s deštěm, který znemožnil jakékoli manévry; dohodový útok odrazili. Bitva u Passchendaele je také nazývána třetí bitvou u Ypres. Tuto bitvu si nyní popíšeme detailněji. Generál Plumer se rozhodl pro útok na tomto místě, protože německé jednotky zde byly po předchozích ústupech značně demoralizovány. Bitvy se zúčastnila britská 5. armáda Huberta Gougha, malá část 1. armády Herberta Plumera a francouzský pluk z první francouzské armády. Celkově 12 dohodových divizí. 18. července bylo spuštěno mohutné dělostřelecké bombardování, které ale vynulovalo moment představení. Samotný útok pěchoty začal až 31. července na 18 kilometrech fronty. Němci pak její postup většinou bezpečně zadrželi. Jen na několika místech dosáhla Dohoda malých zisků. V srpnu pak mohly útoky ve Flandrech pokračovat, nyní došlo jako už několikrát k odkolnu od velkých masivních úderů a nové velení prosadilo sérii menších rychlejších a překvapivějších útoků, kterými dosáhla Dohoda jistých zisků. Především pak pokračovala třetí bitva u Ypres, která byla doprovázena neustálými hustými dešti, které proměnily bojiště v bláto. Dohoda tak přišla o podporu tanků, které nedokázaly v bahnitém terénu vůbec vyjet a i pěchota se pohybovala jen obtížně. V říjnu však došlo k obratu a posup byl nejprve zastaven nepřítelem a poté definitivně odvolán.

Itálie

Zbývá ještě Itálie, kde po dlouhou část roku panovala patová situace. Rakousku ani Itálii se zatím nepodařilo frontu nějak významně posunout a bitvy- ať skončily jakkoli- měly jen jediný význam- příliš velké ztráty. První velká bitva roku začala 11. května. Bojištěm byla tentokrát; stejně jako mnohokrát předdtím; řeka Isonzio, kde nyní poprvé měli Italové opravdu velkou přesilu- Skoro trojnásobnou. Podle všeho očekávání skončilo střetnutí úspěšně pro Italy, ale v červnu při protiútoku o své zisky opět při vysokých ztrátách přišli a situace se stala opět nerozhodnou... Na stejném místě začala o dva měsíce později další bitva. Všechny italské divize se spojily do masivního útoku, který donutil rakouské jednotky ustoupit o více neř deset kilometrů. Na pomoc měly přispěchat německé jednotky z východu, kde byly stejně k nepotřebě. Úder centrálních mocností přišel na nejslaběji bráněném místě linie a dosáhl ohromujících výsledků, když se za pár hodin posunula fronta o větší pás území, než za celou válku získala Itálie. Italský dlouhodobý ústup se pak zastavil až v listopadu u řeky Piavy.

Závěr

A to je pro tento rok vše, ofenziva Dohody pro letošek nedosáhla velkých úspěchů, opakovaly se některé začátečnické chyby (hlavně na straně Dohody) a jednotky Spojených států ještě do boje příliš nezasáhly.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Aktuální články

Reklama